Přednosti Václava Klause
Jan Švejnar: „Václav Klaus byl významným aktérem v prvních letech transformačního období a určité zásluhy mu nelze upřít. Jeho nejúspěšnější počin spočíval v tom, že spoluzaložil ODS, která se stala hybnou silou zásadních proměn transformačního období.“
(Rozhovor s Karlem Hvížďalou, MD Dnes, 21.1.2008)
Václav Žák (přednáší teorii transformace na Ústavu politologie FF UK): „Prezidentovi žádný rozumný člověk neupře, že má na společenské změně významný podíl. Stanovení směnného kurzu, prosazení liberalizačních opatření, rehabilitace významu politických stran či hladké rozdělení státu mu už zajistilo nesmazatelné místo v dějinách.“
Proč by měl být Václav Klaus prezidentem
Václav Klaus: „Mohu garantovat poučené prezidentování, konzistenci a kontinuitu, zkušenost, uvědomování si a prosazování autentických zájmů naší země a řekl bych skutečné, nikoliv za laciné fráze se schovávající sociální cítění. Mohu nabídnout prezidenta, který kolem sebe na Hradě nikdy nevytvářel žádné mocenské centrum a nehodlá to v žádném případě dělat ani v budoucnu.“
(Veřejná diskuse v Senátu Klaus vs. Švejnar, 29.1.2008)
...podle serveru www.volimklause.cz:
- Václav Klaus za dobu svého působení v prezidentském úřadu jednoznačně prokázal, že umí plnit ústavní roli vyvažujícího článku vůči ostatním ústavním činitelům a institucím. Tato úloha má zásadní význam pro zachování charakteru české společnosti jako otevřené liberální demokracie.
- Na mezinárodní scéně je prezident Klaus známou a respektovanou autoritou, která otevřeně vyjadřuje své názory, i když jdou proti většinovému proudu.
- Jako premiér i jako prezident vždy zastával občanský charakter českého státu.
...podle Ladislava Mrklase (politologia a blogera na Aktuálně.cz):
Ladislav Mrklas: „Pádným důvodem vysoké favorizovanosti V.K. je pojetí prezidentského úřadu v českých zemích. Nic víc, nic míň. (..) Prezident republiky je v našem pojetí něčím mimořádným. Těžko říci, zda úřadem, funkcí, institucí, dědicem bájného Přemyslova stolce či takřka polobohem. V každém případě mimořádným. A vše mimořádné si žádá mimořádné. (..)Dle stejné logiky se v roce 1989 ujal prezidentského úřadu Václav Havel – symbol odporu proti komunismu. Stejně jako Masaryk dokázal i on národ sjednocovat i dělit. Dokázal mu podkuřovat i jej pobuřovat. A právě v tomto umění, které se jaksi automaticky od prezidenta v českých zemích žádá, je vedle Havla druhým mistrem Václav Klaus. Proto byl zvolen. A proto bude s vysokou měrou pravděpodobnosti zvolen znovu.“