Komunisté
Václav Klaus
MF Dnes (14.1.2003): „,Neuzavíral bych se do věže ze slonoviny,‘ říká dnes Klaus. Jde o narážku na Havla, kterou Klaus naznačuje, jak by asi komunikoval s politiky. Za Klause by se například poprvé od roku 1989 otevřely dveře komunistům. Prezident podle Klause totiž musí být prezidentem ,všech občanů‘, tedy i voličů KSČM. Klaus slibuje, že by vystoupil z ODS, kdyby se stal hlavou státu. Jestli by však i pak nadržoval své straně, kterou vedl přes deset let, je otázka. Klaus dnes celkem pochopitelně neřekne, že by tomu tak bylo.“
Václav Klaus: „...lze konstatovat, že ,tvrdá verze‘ socialismu – komunismus – poražena byla. Je to pro nás velké vítězství, které nás však nesmí uchlácholit, protože pád komunismu automaticky nevede k systému, který bychom si přáli. Určitě samo o sobě nejde o vítězství idejí klasického (nebo evropského) liberalismu. Obávám se naopak, že se patnáct let po pádu komunismu ,měkká verze‘ socialismu, sociáldemokratismus, stala – pod různými názvy jako sociální stát či sociálně tržní hospodářství – dominantním modelem ekonomického a sociálního systému současné západní civilizace. Je založena na velké a paternalistické vládě, na extenzivní regulaci lidského chování a na dalekosáhlé redistribuci příjmů.“
(Intelektuálové a socialismu – Články a eseje, www.klaus.cz, 29.9.2005)
iDNES.cz: „,Je potřeba oddělovat, ... KSČM na konci roku 2007 není komunismus, který jsme tu zažívali čtyřicet let,‘ říká Klaus, podle něhož jsou komunisté silou, která se stala standardní součástí české politické scény a prosazuje třeba zákony v parlamentu.
(..)
,Bojovníci‘ proti komunismu měli prý ukázat svou odvahu před dvaceti nebo třiceti lety, teď už je to směšné. Sám prý ví, jaké to je, být obětí. Po srpnové okupaci z roku 1968 musel opustit Akademii věd.“
(iDNES.cz, Klaus: Jsem proti komunismu, ne proti KSČM, 23.12.2007)
Jan Švejnar
Jan Švejnar: „Někteří viděli v mé tezi o černobílém vidění světa narážku na postoj ke komunistické straně. Můj přístup byl obecnější, ale tuto tezi lze vztáhnout i na KSČM. Existuje zde totiž bludný kruh: dokud mnozí komunisté vnímají věci černobíle (,vše po roce 1989 je špatně‘), zbytek politické scény je přirozeně vnímá stejně černobíle. KSČM by měla naznačit, zda směřuje k definitivnímu oproštění se od toho, co nutí zbytek politického systému se od ní distancovat: nejednoznačné odmítnutí násilí jako politického prostředku, neochota přijmout základní principy a závazky zahraničněpolitické orientace státu, lpění na dědictví totalitní KSČ. Prezidentská volba k tomu může být příležitostí. Rozetnout tento bludný kruh znamená riziko i naději pro obě strany. Zkušenosti z Maďarska, Polska, ale také z Německa nebo třeba z Jihoafrické republiky ukazují, že v určité fázi vyrovnávání se s minulostí je prospěšné podstoupit přechod z černobíla do barevna.“
(MF Dnes, rozhovor Viliama Bucherta, 17.12.2007)
Jan Švejnar: „...jedním z hlavních důvodů, proč máme slabé vlády, je to, že tolik hlasů dostává strana, která není z mnoha pohledů pořád přijatelná. Někteří volí komunisty možná ze sympatií k někdejšímu režimu, ale mnozí představují protestní hlas. Vyjadřují se tím k tomu, co se tady dělo třeba v devadesátých letech. Například k velkému tunelování. Ten protestní hlas je legitimní.“
(MF Dnes, rozhovor Viliama Bucherta, 17.12.2007)
Jan Švejnar: „...je opravdu potřebné, aby došlo k obrodě, a v tom smyslu, že komunistická strana, která se postupně vyvine v demokraticky smýšlející socialistickou stranu, jak jsme to viděli v mnoha jiných zemích. Může velice dobře reprezentovat levou stranu politického spektra. Tato strana již reprezentuje levou stranu politického spektra, a bude tudíž myslím zajímavé vidět jí v příštích pěti deseti letech, do jaké fáze to vlastně vyústí.“
Komentáře a názory
Jindřich Šídlo (profil) se v článku MF Dnes zamýšlí nad postoji prezidenta ke komunistické minulosti představitelů veřejného života: „Když vláda v únoru (2004, pozn. serveru) nominovala na post eurokomisaře bývalého komunistu Pavla Teličku, komentoval to Klaus slovy: ,Je to jistá výpověď o jeho charakterových vlastnostech.‘ Ve stejnou dobu však sám navrhoval Senátu, aby za ústavního soudce zvolil Milana Galvase, který v KSČ strávil až do listopadu 1989 celých třiadvacet let. A když senátoři Galvase kvůli jeho minulosti odmítli, Klausova reakce zněla: ,Je urážka darebných pánů senátorů mluvit o komunistickém členství.‘“
Jan Vaňous: „Jako zaměstnanec Státní banky ČSSR se Václav Klaus opakovaně snažil vstoupit do KSČ. V tom, že nebyl do strany přijat, hrály roli dva faktory. Ten méně důležitý byl, že jím organizované ekonomické semináře nesledovaly ortodoxní stranickou linii a komunisté k nim měli výhrady. Ten důležitější byla jeho osobnost – nedostatek skromnosti, povýšenecké chování, výbušnost, ambice, neochota podřídit se týmu. Komunističtí kádrováci celkem dobře vystihli jeho povahu...“
(Literární noviny, 2008/3, str. 3)