Plné znění článku - Architektův útok na demokracii

Elektronický archiv Mladé Fronty DNES spravovaný společností NEWTON Media, a.s.
http://mfdnes.newtonit.cz

Datum: 22.10.2007
Autor: Václav Klaus
Zdroj: Mladá fronta DNES
Strana: 12
Rubrika: Názory

Architektův útok na demokracii

Svůj názor na způsob výběru vítězného návrhu nové budovy Národní knihovny na Letné (v „anonymní“ soutěži, posuzované velmi neanonymní, autory důvěrně znající porotou), na návrh jako takový i na jeho vhodnost pro ono konkrétní místo jsem se již zhruba před půl rokem vyjádřil a nemám k tomu co dodávat. A už vůbec se nehodlám plést do technicko-administrativního sporu o to, zda návrh odpovídá podmínkám zadání.
Musím však podotknout, že pro mne jako pro celoživotního Pražáka je zacházení s Prahou zásadní – a právě o „zacházení s Prahou“ diskutujeme. Časté porovnávání návrhu knihovny s Tančícím domem je mylné, neboť v jeho případě šlo o „zacházení“ s jedním blokem jedné ulice.
Co je však daleko zásadnější: znovu se dostáváme do sporu o samotnou podstatu naší demokracie, do kterého na nikoli nedůležitém místě patří otázka veřejného rozhodování, nebo jinak – rozhodování o věcech veřejných.
Na rozdíl od komunismu s jeho specifickým pojetím „vyřešení“ vztahu soukromého a veřejného – při faktickém potlačení soukromého a převedení veřejného do zcela voluntaristického rozhodování demokraticky nezvolených rozhodovatelů (proto „soukromníků“ zvláštního typu) – vznikl v demokratické společnosti systém úplně jiný. Došlo k obrovskému zvětšení onoho soukromého a k zavedení jasných pravidel ohledně onoho (v očích liberála stále ještě příliš rozsáhlého) veřejného.
Právě teď, nikoli však poprvé, dochází k pokusu o změnu. Právě teď dochází k pokusu část rozhodování o věcech veřejných vyjmout ze standardních (jakkoli v realitě nedokonalých) mechanismů a řešit je „přímo“, tedy názorem „odborníka“, a jakékoli „vměšování se“ politiky do rozhodování o věcech veřejných je radikálně odmítáno. Příkladů tohoto typu je mnoho – od názorů na soudcovskou „samosprávu“, leckterými z nás nazývanou soudcokracií, přes názor na to, jak vysoká má být státní podpora filmovým dílům (jako výjimečnému druhu finančně nákladného umění), přes spor o podstatu veřejnoprávní televize a o to, zda „patří“ pracujícím (tam pracujícím), nebo veřejnosti, až k dnešním atakům na pražské komunální politiky, že si ohledně Národní knihovny dovolují vyjádřit svůj názor.
Celý tento spor je opravdu o soukromém a veřejném (adekvátně zastoupeném). Objedná-li si soukromý zadavatel nějakou stavbu, nikdo nikdy nezpochybní, že má plné právo říci, zda se mu návrh stavby líbí, nebo nelíbí. A zda ji chce realizovat, či nikoli.
U stavby veřejné, a tou Národní knihovna nepochybně je, nemůže být pravdou opak – není možné autoritářsky tvrdit, že rozhodnutí o projektu je otázkou „odborníků“, nebo dokonce odborníka. Pokud se nemýlím, ještě nikdy u nás architekt tak intenzivně nevstoupil do veřejného rozhodování jako v tomto případě. Uvědomme si jednu banální věc: rozhodování odborné poroty je o návrhu jako takovém. Rozhodování o realizaci stavby financované z veřejných prostředků, z prostředků daňových poplatníků, je rozhodování úplně jiného typu. Neoddělovat tato dvě rozhodování je fatálně chybné.
Že chce své dílo, kterému asi velmi věří, jeho tvůrce prosadit, je logické a nepřekvapující. Že natolik degraduje názory jiné, špatné a nepřijatelné, překvapivé je. Že se tím – jako obrovský precedent – vychyluje kyvadlo od demokracie k postdemokracii, je zjevné též. To považuji za podstatnější než to, zda se mi návrh „chobotnice“ líbí, či nikoli.

Titulek je redakční

Foto popis|

O autorovi| Václav Klaus, prezident České republiky